Karel Poláček
(Zemský trestní soud v Praze)
Praha 18. listopadu
Proti štěnicím je mnoho znamenitých přípravků. Všimněme si barevných plakátů ve výkladech materialistů [2] , je na nich vymalován hromadný pohřeb štěnic, v němž jdou myši, švábi, blechy a jiná zarmoucená neřest. Velmi se chválí také muž se skořápkou v beranici, který usmrcuje obtížný hmyz s potěšením a úsměvem na rtech: nazývá se Zacherlin a je oblíben. Někde vidíme růžového pána, jenž spatře ve své posteli štěnice, jásá, máť on prášek od Caivassa. Mnoho je prostředků – mnoho je štěnic; čím, dále tím více je prostředků, i štěnic utěšeně přibývá. Dvě dámy, koncertní pěvkyně, najaly si u paní Smržové v Karlíně pokoj, když se paní bytná zaručila, že je čistý od všelikého hmyzu. Té noci také nespaly a na radu jednoho známého zapálily sušenou papriku. Z pokoje se vyvalily kotouče čpavého dýmu, v domě byl poprask, domovnice vzbudila muže, který běžel pro strážníka. Strážník si celý případ zapsal a obě pěvkyně byly okresním soudem v Karlíně odsouzeny pro přestupek proti bezpečnosti majetku na dva dny do vězení. Proti rozsudku se odvolaly a předseda odvolacího senátu vrchní rada Šturma odvolání vyhověl a obžaloby je zprostil.
Lidové noviny 19. 11. 1922