Karel Poláček
(Zemský trestní soud v Praze)
Praha 24. dubna
Návštěvníkům Prahy zajisté neušlo, že strážník, konající službu blíže Vrchlického sadů, má gumový obušek drátkem spravovaný. O tom, kterak pendrek pana strážníka k úrazu přišel, vypravovat je úkolem těchto řádků. Mimoto musím podotknout, že stav manželský je stavem přetěžkým a že ani člověku mysli ctnostné a povahy andělské nelze se v manželství sváru vyhnout, což kolikrát nesmírná protivenství vzápětí mívá, jakož v následujících odstavcích vylíčíme: Žilť na Smíchově, městě velmi rušném, bohatým průmyslem a sazemi oplývajícím, jeden pán, který se Vavřinec Hubermayer nazýval a sličnou dívku, Hermínu jménem, za manželku pojal, ač skromným oficiálem u zemské správy politické byl. Po celých osm dní bylo ono manželství velmi šťastným a oba novomanželé tonuli v blaženosti grandiózní. Když však den devátý nastal, vypukl mezi mladými lidmi – z jaké příčiny nám známo není, ostatně je to věc soukromá – divoký svár. Muž ukončil první vojnu tím, že sebral všechny peníze, které byly v domácnosti, a vypustil strašlivou hrozbu, že se s manželkou vypořádá, až přijde domů; nyní že se jde opít. Manželka rukama zalomila, a hojné slzy prolévajíc, šla do Lidobio, aby zapomněla na ztracené ideály.
A zatímco muž v hospodě vyváděl, seděla zarmoucená mladá paní v sociálnědemokratickém biografu a sledovala osudy nešťastné hraběnky Olgy, výrobek to Sascha-filmu, se zatajeným dechem. A pravila si: „Hle, i v nejvznešenějších kruzích takové historie manželské přicházejí jako ve vrstvách méně vznešených, oficiálských.“ A když hraběnka Olga spočinula v náručí šlechetného mladého malíře s monoklem, ctihodný pastor usmíval se nad šťastným párkem dobrotivě křesťanským úsměvem, jinými slovy řečeno, když se představení končilo, otřela paní Hermína slzy své a vyšla z biografu. Vyšedši na ulici, postála nerozhodně před vraty hotelu Monopol. Domů se jíti bála, strachujíc se před svým zuřivým oficiálem. Přemítajíc o strastech manželského života, došla k sadům Vrchlického. Návštěvníkům Prahy není zajisté neznámo, že v těchto místech bují za času nočního všeliká neřest; necudnost, chlípnost, vilnost a nemravnost tu sídlo má a ctnost je zde vydána vepsí. Tak tomu bylo i 28. února, kterýžto večer paní Hermína sem tam bloumala, obávajíc se bez průvodu jíti domů. Avšak našel se ochotný muž, který se Hermíny nezištně ujal, ba nabízel jí ještě 5 Kč. Domníval se patrně, že Hermína je žínka povětrní. Náhle však cosi v křoví zachrastilo a najednou se objevili dva strážníci, z nichž jeden se nazýval Kandr a druhý Šebona. Spatřiv je onen neznámý muž, dal se na útěk, spílaje strážníkům: „Plechové hlavy, konzervy, krysy, prezenti, je vás všude plno.“ Strážníci tázali se paní Hermíny po dokumentech; a poněvadž žádných neměla, sebrali ji pro potulku. Nejprve je mladá paní prosila, aby ji propustili, pak začala sebou zmítat, křičet a při tom pan Kandr upadl a zlomil si pendrek. A nic to nebylo platné. Paní Hermína musila na direkci.
A dnes soudil paní Hermínu Hubermayerovu senát vrchního rady dr. Černého pro zločin veřejného násilí. Ale oba páni strážníci vypovídali před soudem tak, aby obžalované neublížili, a pan Kandr povídal, že se mu pendrek zlomil nešťastnou náhodou. Byla proto osvobozena. Žalobu zastupoval dr. Špoutil. Počkejte, ještě jsem něco zapomněl. Líčení byl přítomen, aby žena nevěděla, sám pan oficiál Hubermayer. Paní Hermína, spatřivši manžela, náramně se ulekla, ale pan Hubermayer nabídl ženě galantně rámě a šťastný párek ubíhal směrem k Smíchovu. To je pravdivá historie o manželské nesvornosti, a proto má pan nadstrážník Kandr obušek drátkem spravovaný.
Lidové noviny 25. 4. 1923