Karel Poláček
(Zemský trestní soud v Praze)
Praha 19. prosince
Na řece Vltavě pod Stromovkou žil pan Bradáč, který měl červenou spokojenou tvář, jež se mu leskla, jako by byla natřena husím sádlem. Byl veselý a spokojený, poněvadž viděl, že převoznictví je zaměstnání nejen výnosné, ale i čestné. I děkoval Bohu a pražské městské radě, že zalíbilo se jim učiniti jej pachtýřem převozu. A když se počínalo jaro a větvičky smutečních vrb ve Stromovce vypučely žlutým chmýřím jako housata, tu převážel pan Bradáč milence do Troje, aby tam užili kávy s rohlíkem a milováním. Přijde jaro, nastane horké léto a u Troje hraje flašinetář; pak uplyne i léto, nastanou nečasy a flašinetář zmizí. Potom přiblíží se listopad, měsíc nevlídný a lepkavý. A 13. listopadu ve 2 hodiny v noci přišel k převozu Josef Krátký, bylo mu devětadvacet let, pocházel ze Zdic a strašně nadával. Jeho nadávání týkalo se právě pana Bradáče s červenou tváří, poněvadž Krátký byl kdysi v jeho službách, ale pachtýř ho vyhodil proto, že více než vodu řeky Vltavy miloval rum, arak a žitnou a vůbec byl člověk nepořádný a k ozdobě stavu převoznického nesloužil. Josef Krátký vyčkal okamžiku, kdy byl pan Bradáč uprostřed řeky, a pak hodil stojan, na kterém byla lampa, do vody. Stojan zachytil pomocník pachtýřův pan Kejval a to bylo velké štěstí, poněvadž by jinak odplul až do moře Baltického. Potom chtěl Krátký hoditi do vody ještě můstek, ale pan Bradáč s panem Kejvalem přirazili ke břehu a Krátký se schoval do křoví. Když vypluli oba pánové doprostřed řeky, tu nezdržel se Krátký Josef, vyrazil ze křoví, a přiloživ dlaň k ústům, zavolal na pana Bradáče, že mu ten přívoz přece jenom rozhází. Situace byla krajně hrozivá. Avšak Bůh nedá dopustiti na stav převoznický, když je nouze nejvyšší, pomoc boží nejbližší. A Bůh poslal pomoc v podobě četníka, který Krátkého odvedl a do vězení vsadil. Senát vrchního rady Bárty soudil ho pro zločin veřejného násilí a nebezpečného vyhrožování a odsoudil jej na měsíc těžkého žaláře, kterýžto trest si Krátký odpykal vyšetřovací vazbou. Pan Bradáč, uslyšev výrok senátu, pravil vážně Krátkému: „Vidíš, ty lumpe, kdybys byl přišel tenkrát ke mně, já bych ti nějakou vrazil a bylo by po soudu!“ A dávaje mu cigaretu, odešel i s panem Kejvalem, aby se vrátili k přívozu. Žalobu zastupoval dr. Tomsa.
Lidové noviny 20. 12. 1922