Karel Poláček
(Zemský trestní soud v Praze)
Praha 5. prosince
Četník Emanuel Kožnar měl po službě, a tak zaskočil si do hostince Na Kopečku na jedno pivo. Bylo horko a nějaké to pivo nemůže škoditi ani četníkovi. I usedl pan Kožnar za stůl, popíjel a přemýšlel, že se zločinnost mezi lidem velmi rozmohla, že je kriminální vedro a že by mohlo trochu sprchnout. Chtělo se mu chytiti nějakého zloděje a napsat o něm nějakou krásnou relaci, takovou, jako ještě žádný strážmistr v celém světě nenapsal. Četník se politoval v duchu, že tu sedí sám a sám a že nikoho tu není, komu by své myšlenky pověděl. I tázal se učedníka pana Vrňaty, jenž vedl mimo hostinec také řeznictví, kde je pan šéf. Učedník neodpověděl, přešlápl z nohy na nohu a podíval se na stěnu, kde visela sazba kulečníková. Četníci milují jasné odpovědi. Dívati se na sazbu kulečníkovou není žádná odpověď. Avšak zato zde byla ještě místnost, které se říkalo kasino. Tam se hrály hazardní hry. Strážmistr naježil vousy, učedník se lekl, skočil ke dveřím a tlumeně vzkřikl: „Mordie, četník!“ Na ta slova četník se vymrštil a vrazil do vedlejší místnosti. Skutečně tam seděli za stolem občané Jílek, Hrdlička, oba řezníci, a pan Vaverka, zámečník, a hráli karty. Pan Vrňata, hostinský, stál u zdi a koukal. Na stole leželo 1010 Kč. Jak uviděli četníka, dělal každý, co mohl. Pan Hrdlička strkal peníze do kapsy, měl patrně největší podíl v tom podniku, a pan Jílek sebral karty a míchal horečně, aby uklidnil své rozbouřené srdce. Četník pravil: „Jménem zákona, tady se hrál ferbl.“ Nato odpověděl pan Vaverka: „A to zase vůbec ne! My hráli obyčejný krejcarový mariáš pro osvěžení mysli.“ – „A co ten bank na stole?“ –. „Co jich vede, pane závodčí, to není žádný bank, to tadyhle pan Jílek platil Hrdličkovi nějaký dloužek. My žádné hazardy nehrajeme vůbec, aniž si to můžeme dovoliti, zapověděnou hru hrát.“ Okresní soud v Hořovicích odsoudil všechny tři i s panem hostinským ke 200 Kč pokuty. Odsouzení se odvolali a vrchní rada Grossmann rozsudek zrušil a obžalované zprostil z toho důvodu, že nebylo zjištěno, zdali obvinění skutečně hráli ferbla, nebo hru nevinnou. Žalobu zastupoval dr. Šouka.
Lidové noviny 6. 12. 1922