(Zemský trestní soud v Praze)
Praha 23. října
Domovnici Františce Nedbalové přihodilo se, že spáchala veřejné násilí, ačkoli chtěla pouze svoje peníze. To bylo tak, chcete-li vědět: Jednoho dne vyběhla z domu jen tak po domácku a nesla na talíři knedlíky s houbovou omáčkou. Proč by také nenesla, někdo to rád jí. Někdo se na tento pokrm zrovna třese, ale paní Nedbalová jej nedonesla, neboť stal se z knedlíku s houbovou omáčkou pádný argument, kterým věřitel podporoval svoje požadavky za splacení dluhu. Potkalať paní domovnice partii liknavou, manžele Černé, kteří neodevzdali dosud povinného poplatku za domovní klíč a úklid. – „Proč neplatíš, paní Černá?“ – „Vždyť já zaplatím, milá Františko, jen měj strpení.“ – „Strpení? Mně také nikdo nic nedaruje.“ Řeč se vede dlouho, až se někdo vymluví do zlosti, počne nadávati, spílati, vyhrožovati, rukama šermovat, a tak se koneckonců stane, že knedlíky i s omáčkou nechtíce vletí paní Černé na šaty. Knedlíky s houbovou omáčkou jsou dobré, ale na šaty je nikomu neházejte, jinak dostanete v Praze od rady Novotného měsíc podmíněně a zaplatíte 300 Kč za zkažený úbor.
Lidové noviny 24. 10. 1922