(Zemský trestní soud v Praze)
Praha 23. října
Frant. Lauermann z Třeboně vzal si do hlavy, že není žádný obchodní cestující, ale vysoký hodnostář vojenský, praporčík, nadporučík, a že cestuje za firmu MNO. Obešel řadu závodů, navštívil nějakého pana Krapce, jindy zase pana Švejdu, nakonec pana Buchtele, všady vyřídil pěkné pozdravení od ministerstva národní obrany poznamenav, že tento úřad potřebuje za účelem zvýšení úředního ruchu psací stroje. Uvedené firmy dodaly ochotně několik strojů, avšak nedočkaly se zaplacení. Pan Lauermann zmizel, avšak ne nadlouho. V Plzni ho chytili a uzavřeli do jedné místnosti, zamknuvše za ním dveře. Z této místnosti však prchl až na kraj světa. Ale oko boží všude vidí, ruce spravedlnosti jsou vždycky široce rozpřáhnuty a jsou ochotny přijat ztraceného syna ve svou náruč. A tak byl na nádraží v Brně dopaden muž, jenž jel do Brna z Prahy načerno, vyhnuv se konduktérovi tím, že seděl po celou cestu na záchodě. A vyšlo na denní světlo, že je to náš pan Lauermann, který pak cestoval do Prahy zpátky, nikterak již jako slepý pasažér. U soudu vyšlo najevo, že tento pán dostal již šest měsíců podmíněně – nyní dostal osm měsíců a vyšetřovací vazba se mu nezapočítala, poněvadž z vězení utekl. Soudu předsedal vrchní soudní rada Pudil; žalobu zastupoval dr. Jelínek.
Lidové noviny 24. 10. 1922