Karel Poláček
(Zemský trestní soud v Praze)
Praha 30. března
Je to již takový zvyk a žádá to duch dnešní rušné a podnikavé doby, že založíme-li nějaký závod, musíme mu dát také ctnostné jméno, firma musí se táhnout od jednoho konce až na druhý a musí být tak zvučná, aby si lidé prostí zdvihli prst a řekli: „Tja! To je slavný podnik!“ Zadruhé nestačí, aby se jmenovala jen Karel Váňa, a t. č. seděl na Pankráci. Jméno Karel samo nic nepovídá. Musí se k němu přidat B. a celá firma musí vyhlížet takto: „Prodejní kancelář Karel B. Váňa v Praze, hlavní závod v Pelhřimově, tel. č. …, šekový a klíringový účet, adresa telegramů: Carbometalla.“
Je nám vypravovat o muži neurčitého zevnějšku, raglánu neurčité zlaté barvy i povolání neurčitého. A ten muž nazývá se Karel Váňa a seděl pro nějaké čísličky na Pankráci. V době, kdy se tento příběh počíná, dosluhoval si dvouletý žalář a seděl jednou tento pán ve své kobce a díval se toužebně na fotografii své rodiny. Dozorce vězňů, pan Vojtěch Janoušek, pozoroval jej okénkem. I vešel k němu, mluvil s ním to i ono a pan Váňa mu povídal, že je zavřen pro rodinné drama a že má obchod s uhlím v Pelhřimově. To byla do té míry pravda, že skutečně kdysi nějaký závod měl a dostal za něj výše zmíněné dva roky žaláře. Pan Váňa řekl dále, že za několik dní vyjde ze žaláře a že hodlá založiti v Praze poboční závod, a tázal se Janouška, neví-li o nějakém schopném pánovi, kterého by udělal prokuristou. Janoušek řekl, že ví, že ten schopný pán je jeho švagr a jmenuje se Josef Stehno, což je jméno pro prokuristu jako stvořené. Tak tedy pan Váňa přijal ono Stehno do svých služeb, dal se předvésti k nuselskému soudu a tam udělil Stehnovi plnou moc. Potom šel pan Stehno ke knihaři Šrámkovi, dal tam udělat tři obchodní knihy a tiskopisy s tou slavnou firmou a to všechno bylo za 969 Kč, kteroužto částku nikdy Šrámek neuviděl. Obchodní knihy by tedy byly. Též potřebujeme ještě obchodní místnosti. Vhodné místnosti našel si u slavného „redaktora“ světoznámého časopisu Šípy Na Zbořenci. Slovutný pan redaktor přenechal jim chodbu, psací stůl a psací stroj. Tak kancelář by byla. A nyní se začnou obchody. Pan Váňa objednal vagon uhlí, Janoušek se Stehnem šli k povozníkovi Šteflovi, aby se ujal distribuce zboží. Povozník chtěl peníze napřed, ale Stehno povídal: „Není firmy kromě firmy Váňa a já jsem prokurista.“ A na toto ujištění Štefl sám zaplatil dovozné 381 Kč i roznášeči uhlí. Potom přišel pochmurný měsíc listopad a pan Váňa rozloučil se s pankráckou trestnicí, dav všem srdečné spánembohem, a usadil se v hotelu U Zlaté husy. Hned dal do novin inzert, jímž hledal personál pro svůj závod. Rozumí se, že k firmě nemůže přijmout lidi jen tak. Každý musí složiti kauci. Pan Petr Seidel, učiněn byv skladníkem, složil kauci 2000 Kč, pan Jan Španihel, do stavu účetnického u firmy Váňa povýšený, vložil do rukou svého šéfa vkladní knížku na 4525 Kč a mimoto mu půjčil 3000 Kč. I to bledé pachole Jaroslav Gärtner, které přijal Váňa za hocha pro všecko, musilo složiti kauci 700 Kč.
Peníze tedy pan Váňa měl, a když jsou peníze, dostane se, pánové, i dneska byt. Skrze jednu bytovou kancelář najal počestný pan Váňa skvostně zařízený byt od manželky jednoho kapitána a hned se tam i se svou chotí nastěhoval. Potom, jsa zaměstnavatelem nad jiné humánním, vodil tam svůj personál, aby se pokochal pohledem na tu nádheru. Když tam přišel pan skladník a uviděl ty divy, byl z toho celý pryč a půjčil svému šéfovi 2000 Kč. Neméně udivil svého účetního, jemuž se pochlubil, že to zařízení koupil za 28000 Kč. Když se tak účetní podivil, vypůjčil si pan Váňa od něho 2500 Kč a dal mu do zástavy pianino. A když se účetní pořád ještě nemohl ze svého úžasu vzpamatovat, vypůjčil si od něho zaměstnavatel 600 Kč, začež mu dal do zástavy psací stroj slovutného redaktora Šípů. Tak žil pan Váňa se svými zaměstnanci v míru a utěšené pohodě; jenom se úředníci divili, že nejdou žádné objednávky. A na Vánoce povídal šéf, že to nic není platné, že pojede na cesty, aby se ten obchod trochu hnul. A odejel. Za jeho nepřítomnosti účetní otevíral dopisy. Otevře první a ten byl od okresní správy politické v Pelhřimově.
V dopise psal tento úřad, že nebere na vědomost ohlášení živnosti pana Váni, neboť ten muž byl pro podvody již sedmkrát trestán. Účetnímu svitlo v lebce a učinil trestní oznámení. Pan Váňa byl zatčen a žalován pro zločin podvodu. S ním pan Janoušek s panem Stehnem pro spoluvinu. Leč oba spoluviníci byli pro nedostatečnost svého rozumu a proto, že vyšlo najevo, že jednali jako slepý stroj pana Váně, obžaloby zproštěni. Avšak Váňa byl senátem vrchního rady Černého odsouzen do těžkého žaláře na dva roky. Žalobu zastupoval dr. Andrejevič.
Lidové noviny 31. 3. 1923