Karel Poláček
(Zemský soud v Praze)
Praha 28. června
V noci na 3. června kráčeli manželé Turkovi z vinárny domů. Byla noc, byla tma a na Václavském náměstí pobíhal pes dobrman. „Hleď,“ pravila paní Josefina Turková manželi svému. „To je hezkej pes. Zapískej na něho, já ho chci pohladit.“ Pan Turek našpulil poslušně ústa a pískal. Ale pes nic. Pes dobrman nepřišel, ale místo něho objevil se pan kabaretní komik Vlastimil Burian a tvářil se velmi svéřepě: „Podívej se, pan Burian jde k nám,“ pravila paní Josefina. „Ale kde, co by si od nás přál pan Burian.“
Avšak skutečně. Pan Burian přicházel k manželům s tváří krvavě žilkovanou, ptal se pana Turka, proč píská. „Já na vás nepískal,“ oznámil pan Turek důstojně, „alebrž pískal jsem na vašeho psa, poněvadž moje manželka přála si jej pohladiti.“
Nato nazval pan komik Burian paní Turkovou jemně, ušlechtile, něžně poběhlicí, uživ výrazu daleko sprostšího.
„Pročpak,“ tázal se pan Turek, „nazýváte moji paní poběhlicí? Vždyť je to řádně vdaná žena.“ Pan komik Burian podíval se na opovážlivého tazatele zvýše, zamyslil se a dal mu pohlavek. Zatímco pan Turek přemýšlel, proč jej pan Burian bije, dostal druhý. Aby se neřeklo, že snad pan Burian není vzdělanec, dal též pohlavek paní Turkové, který měl za následek lehké zranění oka. Potom dal se pan Burian na útěk, ale byl strážníkem zadržen. Pro tento komický výstup žalovala paní Turková pana komika Buriana pro urážku na cti a lehké ublížení na těle. K dnešnímu líčení, jež vedl dr. Felix, se pan komik Burian nedostavil a oznámil, že je v Paříži na studijní cestě, ačkoliv žalovatelka tvrdí, že vystupuje v divadle Rokoku. Soudce však líčení odročil, aby slyšel žalovaného i jeho svědky.
Lidové noviny 29. 6. 1923