(Zemský trestní soud v Praze)
Praha 5. října
Víte, co je to salát? Nevíte. Tak poslyšte: Salát je látka neboli sukno jak v ohledu hmotném, tak i mravním povahy pochybné. V ohledu hmotném: dáte si z ní ušít kalhoty a najednou rup – koleno je venku. V ohledu mravním: pochází obyčejně z krádeží anebo i z jiných hejblů.
Jednoho dne kráčeli Celetnou ulicí dva páni prostřední postavy, prostředně oblečeni, prostředních obličejů a bavili se prostředně. Najednou zastavil je mladík jakýsi řka: „Povídám!“ Páni se zastavili a ptali se, co je. „Mám,“ počal onen jinoch – „látku na prodej, ale ta je!“ – „No, ukažte!“ – „Pojďte se mnou“ – a ti dva prostřední páni šli s jinochem do Rybné ulice a tam je seznámil s kamarádem, jenž na dané znamení rozepjal kabát a vestu a ukázal tam látku, kterou měl otočenou kolem těla. Prima kamgarn a jen za 280 Kč. Až dotud se obchodní jednání rozvíjelo slibně. Najednou však oba páni vytáhli legitimace, ze kterých vysvitlo, že jsou od úřadu pro potírání lichvy, a žádali, aby oba neprotokolovaní obchodníci šli s nimi, že je budou potírat, poněvadž jejich úřad žádá toho, aby hlavně pronásledovali sálátníky. Jinoši udělali rámus a najednou seběhlo se asi dvacet podobných mužů, kteří viděli, že se chudým lidem děje křivda, a žádali jejich propuštění. V té tahanici se jeden ze společníků firmy vymrštil jako jelen a prchl i s látkou. A druhý, Jan Vandas jménem, zasadil detektivovi Václavu Kolářovi ránu do nosu a po tomto skutku mu dodatečně slíbil „že mu dršku rozmlátí“. Nerozmlátil, ale byl odevzdán strážníkovi a nyní odpovídal před vrchním radou Hladíkem ze zločinu veřejného násilí. Obdržel šest měsíců těžkého žaláře s jedním postem a povídal, že ho život netěší. Žalobu zastupoval státní zástupce Šouka.
Lidové noviny 7. 10. 1922