(Zemský trestní soud v Praze)
Praha 13. října
Dopoledne udělal glajchu, dostal za to deset dvanáctiprocentních piv, odpoledne šel do hospody U Modré hvězdy v Břevnově, tam jich vypil jedenáct, mezi to míchal černé kávy s rumem, a když se mu zdálo, že má dost, vymotal se s pěti jinými kamarády z hospody a všichni si to hasili po bělohorské silnici, vedouce řeči smutné. Jeden z nich nesl si pivní sklenici a jmenoval se Václav Drvoštěp. Najednou uviděli automobil. Je to, jak známo, ze všech vynálezů dopravních stroj nejnenáviděnější. Jede-li auto vesnicí, honí se za ním kluci, vyplazují jazyky a každý si přeje, aby se automobil zvrhl do škarpy. A tak Alois Tenk povídá Drvoštěpovi: „Ty – Venco, půjč mi tu sklenici, já ho bac-bacím.“ Hodil, avšak netrefil. Brzy nato jel druhý automobil. „Sakra, hoši, podejte mně kámen!“ pravil Tenk, shýbl se a hodil kámen, zasáhl ochranný plech a ohnul jej dovnitř. Byla to rána pořádná. V automobilu seděl šofér Link, policejní inspektor Trýb a ministerský předseda dr. Beneš. Auto zastavilo, kamarádi se rozutekli. Zůstal tam pouze jeden a ten to na Tenka pověděl.
Dnes bylo Tenkovi odpovídat ze zločinů veřejného násilí. Obžalovaný zločin nepopíral, ale hájil se, že byl opilý, jak zákon káže. Dostal pět měsíců těžkého žaláře nepodmíněně. Soudu předsedal vrchní rada Štěpán, žalobu zastupoval dr. Karhan.
Lidové noviny 14. 10. 1922