Karel Poláček
(Zemský trestní soud v Praze)
Praha 11. listopadu
Nemáte bytu? Jaký si přejete, dvou, či třípokojový? S předsíní, koupelnou, elektrickým osvětlením? Chcete-li, máte jej ihned mít. Obraťte se s důvěrou na paní Elišku Martínkovou ze Žitné ulice. Tato ctná paní dala se celá do služeb nebydlících. Má jen jeden byt, ale rozdělila by se o něj s každým. Svůj byt přenechala za pouhých 30 000 Kč manželům Maňáskovým, ale pak přišel pan Šubrt a prosil, že by se kamení nad ním ustrnulo, natož měkké srdce paní Martínkové. I dostal jej za 30 000 Kč. Za panem Šubrtem přišel Jiří Svozil s panem Taubrem, i ti dostali byt, vysázevše paní Martínkové těžkých 10 000 Kč. A mají-li jej mít Maňáskovi, Šubrt, Svozil a Tauber, ať ho má také Kučera a pan Bachrach, vyklopí-li 6000 Kč na dřevo.
Byt je dnes velmi cenná věc, jen zmínka o něm stojí těžké peníze. Paní Martínková je vůbec náruživou odběratelkou peněz. Byla členkou Svatodušního sdružení, neslyšeli jste nic o tomto spolku? O jeho stanovách, zásadách, směrnicích, cílech a úmyslech? Neslyšeli, já také ne. Avšak kdyby k vám paní Martínková přišla se sběracím archem, dali byste. Lidem to nic neudělá a paní Martínková se má dobře. Je třeba mít počestný a usedlý výraz dobromyslné paničky. To se panu Bilovi líbilo, a proto svěřil paní Martínkové 15 000 Kč k uschování. Kdyby ty peníze pan Bil vyhodil oknem, lépe by udělal. Pana Svozila si vzala do bytu a sebrala mu prádlo za 4000 Kč. Dnes se jí vyptával na tyto kratochvilné kousky vrchní rada dr. Švorčík. Paní Martínková se cudně upejpala, mluvila, jako když máslo ukrajuje, a kroutila se jako had, Bylo jí však naměřeno mírou spravedlivou. Dostala za zločin podvodu, zpronevěry a krádeže osm měsíců těžkého žaláře nepodmíněně. Kdo nemá bytu, musí míti tři čtvrti roku strpení, pak se zase objeví inzerát paní Martínkové. Žalobu zastupoval dr. Jelínek.
Lidové noviny 14. 11. 1922