(Okresní soud v Praze)
Praha 11. října
Bylo pochmurné jitro a v ranní mlze šinul se vůz elektrické dráhy č. 3 těžce, dýchavičně a s nikterak překotným spěchem, s žalostným kvílením. Pan Sunt byt spokojen, že se dostal do trojky, ačkoliv byla silně namačkaná, a choval jedinou důvěru, že se mu podaří také do dvojky se dostati. Na dvojku se přestupuje na Tylově náměstí, a tak se pan Sunt hrne z trojky. Ale před ním sestupoval pan Petrides, vážný a pomalý pán. Pan Petrides způsobil, že panu Suntovi odjela dvojka před nosem. Pan Sunt se spravedlivě rozhněval, vytknul panu Petridesovi bezcharakterní jednání a tázal se, je-li nějaký inteligent. Pan Petrides odpověděl, že je a že byl již inteligentem, když pan Sunt nebyl na světě. Pan Sunt povídal: „To je od vás bezohlednost, já spěchám a kvůli vám mně elektrika ujela.“ – „A vidíte,“ odpověděl pan Petrides, „já nespěchám a také mně elektrika ujela.“ No dobrá. Za několik dnů jeli zase pan Sunt s panem Petridesem, na Tylově náměstí byla zase podobná situace. Jenomže naopak. Pan Petrides spěchal na dvojku a pan Sunt ho přidržel za kabát a pravil mravoučně: „Vidíte, spěchal jste a dvojka vám ujela. Co rád nemáš…,“ – a vtom dostal od pana Petridesa facku. Byl z toho soud. U soudu se moc hádali, pak si uznali navzájem, že jsou inteligenti, že mají charakter, že pociťují k sobě velikou úctu, a smířili se.
Lidové noviny 13. 10. 1922