(Zemský trestní soud v Praze)
Praha 11. října
V hostinci U Staré paní vypila Růžena Macounová sklinku šartrézy [1] a rozveselila se. Zelený je zlatý strom života, zelená je šartréza a nelze se neradovat. Řezníci jsou lid krevnatý, bujarý, bodrý a jadrný – i pozvali si Růženu, ať se s nimi pobaví, ukázali prkenice, že to nebude státi svět, ať se máme jednou dobře. Za sto let tu nebudem. Víno se perlilo, západ se rděl. Šampaňské vzbudilo u Růženy melancholii, ale pak jí vjel do těla ďábel a začala řádit. Byl to takový rámus, že Antonín Burda s Janem Kordáčem, strážníci, vešli dovnitř a pan Burda se snažil Macounovou zatknout, ale Macounová mu podrazila nohy, pan Burda povídal „to je čert ženská“ a poslal pro posilu. Přišel pan Nehyba a přesile se podařilo Macounovou přemoci, zatknouti, spoutati a odvésti. Při této příležitosti povídala slečna Růžena strážníkům, že jsou „lumpové, rošťáci a chlapi erární“, což nebylo pravda, a proto ji samosoudce Winter odsoudil pro zločin veřejného násilí a přestupek urážky stráže na měsíc tuhého vězení nepodmíněně.
Lidové noviny 12. 10. 1922