(Zemský trestní soud v Praze)
Praha 2. října
Na Vyšehradě ve Vratislavově ulici je vinárna U Řezníčků a v té vinárně byl voják, který krásně hrál na harmoniku a pěl písně velmi dojemné. A tam také seděl pán, ten se jmenoval Petřík, což bylo jeho příjmení, ale křestním jménem Julius. To je jméno vznešené a hodí se pro obchodní cestující. Pan Petřík byl však metařem a to je tedy zvláštnost, nazývá-li se metař Julius. Druhá zvláštnost byla jeho čepice. Že ten voják tak cituplně zpíval a jeho písně působily jako krájená cibule, způsobující melancholickou vláhu v očích, proto pan Petřík, odcházeje z vinárny, sejmul čepici, ze které vyňal korunu, a podělil vojáka. Tohle však viděl nějaký pan Klíma a divil se, cože je to za zvláštní čepici, a povídal svým dvěma kamarádům Josefu Šimanovi a Ant. Dvořákovi, že se to musí vyšetřiti. Za účelem šetření přistoupil k Petříkovi, dal mu ránu, čepice sletěla na zem a z ní vypadlo 682 Kč. Tito tři páni sebrali peníze a dali se na útěk. Klímu chytil policajt, a protože zapíral, zavřeli ho. Šimana a Dvořáka nikdo nechytil a také se nepřiznali. A jediný svědek Petřík se odebral tam, odkud není návratu, a proto přišel za něho bratr Václav. Václav o ničem nevěděl a ti dva liboví frajéři o ničem nechtěli věděti, a tak je pan vrchní rada Hellriegel osvobodil pro nedostatek důkazů. Žalobu zastupoval státní zástupce Čáslavský.
Lidové noviny 3. 10. 1922