Karel Poláček
(Zemský trestní soud v Praze)
Praha 5. února
Oba dva jmenovali se Svobodové, jeden každý nazýval se Jan, oba byli řezníci, pročež se v noci na 28. října společně napili. Byl to otec a syn, pocházeli z Dolních Břežan a oba byli ducha jarého. Když cítili, že mají svou míru, usedli do bryčky, mladý Svoboda práskl do koní, bujní ořové rozevřeli dychtivě svá chřípí, starý Svoboda otevřel si láhev s rumem, koně si bujně povyskočili a již řítila se bryčka rychlostí nevýslovnou směrem k Nuslím. Mladý Svoboda, podoben jsa synu boha slunce Faëthonovi, stál v bryčce s obnaženou hlavou, v jedné ruce otěže třímaje, v druhé pak bič drže, jímž opisoval v zhoustlé noční tmě otazníky a vykřičníky. Starý Svoboda rozvalil se na sedátku, jeho obličej olemoval široký dobrácký úsměv; přivřel oči a zanotoval melancholicky: „Hrál mladý cikán u zámku tak dojemně a něžně…,“ a zdálo se mu, jako by bledé krasavice zahrávaly na starodávný spinet laškovný menuet; jeho duše se vzpjala po čemsi tajemném a srdce se mu sevřelo neznámou tuchou… V této náladě zastavil bryčku strážník Humbálek a předepsal jim pokutu, poněvadž jeli zakázanou rychlostí. „Nic nebudeme platit,“ odvětil starý Svoboda přísně. „Baže ne,“ přisvědčil mladý. „Jdou od vozu!“ dodal pevně. „A to budete,“ potvrdil strážník. Vzal koně za uzdu a vedl povoz na strážnici.
Najednou mladý Svoboda práskl do koní a starý Svoboda strážníka přes hlavu a chtěli uniknout, avšak strážník se nedal. Zápolil s nimi statečně, až najednou uhodil jej mladý, až mu rozbil přilbu. Strážník upadl a v prchajícím vědomí mihlo se mu, že jeho památeční hodinky jsou napadrť a že si roztrhl kalhoty a služba že je těžká. Ale naštěstí přichvátala hlídka a ta se obou chrabrých Svobodů zmocnila a při zatčení vyšel z úst starého onen pamětihodný výrok, jenž v prvých letech svobody u nás zdomácněl tak, že může býti pojat do sbírky přísloví uvědomělého českého lidu: „Vy psi policajtští, to nebylo ani za Rakouska!“ Senát vrchního rady dr. Drbohlava odsoudil oba Svobody do těžkého žaláře na pět měsíců a přiznal jim podmíněný odklad trestu, poněvadž jednali v opilství a byli dosud zachovalí. Žalobu zastupoval dr. Tomsa.
Lidové noviny 6. 2. 1923