(Zemský trestní soud v Praze)
Praha 21. října
Byla jedna ctnostná paní a ta měla dům. To je příjemné. Ale měla také vytáhlého syna, devatenáctiletého juna, číšníka bez zaměstnání. To již je méně příjemné.
V domě bydlil pan pekař s paní pekařkou. Jednoho dne bylo horko a pekařský párek zamkl byt a vytáhl za bránu na výlet. Když se vrátil, zhlédl, že šatník je otevřený a 10 000 Kč bylo pryč. Aby bylo vidět, že to udělal venkovský zloděj, byla záclona odhrnuta a květináč opatrně odložen. Od té doby se se synem stala změna. Nezřízeně flámoval, navštěvoval s kamarády hospodu V Džungli, a aby se světu zalíbil, koupil si nové šaty a převlečník. Oblíbil si velice pekařův dřevník. Spatřilo ho několik nájemníků, kterak do něho lezl. Jednoho dne pekař si opatřil detektivy a ti s ozbrojenou mocí četnickou vnikli do dřevníku a našli mezi poleny 2400 Kč. „Proč jsi lezl do dřevníku, milý jinochu?“ – „Chtěl jsem štípat dříví.“ – „V nedělním šatě, milý jinochu?“ – „A co ty peníze?“ – „Neznám jich… nechci jich znát!“ – „Utrácíš, bujně hýříš a od přátel si peníze vypůjčuješ a druhý den vracíš, kde bereš na to peníze?“ – „Své milé tetince jsem uzmul 700 Kč.“ – „Tetinko, váš synovec vás okradl.“– „Ale kde! Mně nic neschází.“ – „Ale jen si vzpomeňte, tetinko, nebo vám synovečka zavřem.“ – „Namouduši, mně se zdá, že se mně něco ztratilo.“ Svědci ale povídají, že slyšeli pekaře s pekařkou se hádat a pustě si nadávat zlodějů. A jednoho dne pravila pekařka prorockým hlasem: „Až já budu mluvit, pak něco hrozného vyjde ven.“ Toho se obhájce žalovaného chytil a tak to nějak zaonačil, že mladík z toho vyšel bez pohromy. Byl zproštěn pro nedostatek důkazů. Soudu předsedal vrchní rada Drbohlav, žalobu zastupoval státní zástupce Mareček.
Lidové noviny 22. 10. 1922